Jak se bránit a kam až můžeme zajít při své obraně své osoby, anebo obraně osob blízkých  či jiných osob nebo svého  majetku? Obrana může být za splnění jistých podmínek posuzována jako čin v souladu s právem, jako čin dovolený, tedy jako nutná obrana. Při nesplnění těchto podmínek jako čin protiprávní, tedy i trestný. Těmito podmínkami je následující. Nutná obrana musí odvracet přímo hrozící nebo trvající útok na svou nebo jinou osobu, nebo majetek či na jakýkoli zájem chráněný trestním zákonem. Nutná obrana dále musí být přiměřená způsobu útoku, tedy lze se bránit nezbytně nutným způsobem a jsou stanoveny jisté meze, kam je až možné při obraně zajít. Způsobem útoku máme na mysli např. intenzitu útoku, použité zbraně, počet útočník, fyzické dispozice útočníka ve srovnání s obráncem, ale i např. místo a čas útoku, jaké jsou ohroženy hodnot, jaká hrozí škoda atd. Dále nejde totiž o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Tedy obrana může být nepřiměřená, útočníkovi může být způsobena větší újma, ale jistá hranice musí být. Je logické, že obránce musí zvolit takové prostředky, aby útok odvrátil spolehlivě. Nemusí se omezovat jen na pasivní obranu, odrážení ran, ustupování, ale může být v obraně aktivní. O tom, kdo je útočník a kdo obránce, rozhoduje iniciativa na počátku střetnutí

Nutná obrana je upravena v 29 trestního zákoníku jakožto okolnost vylučující protiprávnost. Zde si tedy tento institut a jeho pojmové znaky vysvětlíme.

Zásadním pojmem v téhle problematice je „útok“, za útok se považuje protiprávní jednání, které ohrožuje společenské vztahy chránění trestním zákonem, v praxi nejčastěji takové protiprávní jednání, které ohrožuje někoho na životě, zdraví. Útok může být činností aktivní (konání), ale i činností pasivní (opominutí), např.neopuštění a setrvání v cizím bytě nebo domě, po vniknutí do něj. Chráněné zájmy ohrožuje i útok vyprovokovaný.Jedná-li však obránce v úmyslu vyprovokovat útok, aby pak mohl proti útočníkovi spáchat trestný čin, nejde o nutnou obranu. Provokace útočníka je v tomto případě de facto prostředkem ke spáchání trestného činu obráncem.

Přímo hrozící útok, toto slovní spojení znamená, že útok bezprostředně hrozí. Není třeba tedy čekat, až útočník zasadí první ránu. Za přímo hrozící útok je například považováno najíždění na osobu vozidlem. Tady je jasné, že nemůžeme čekat, než nás někdo úmyslně přejede, tak se bráníme adekvátně útoku ještě před tím, než nás útočník zasáhne vozidlem. 

Pojem „trvající útok“ znamená, že nelze použít nutnou obranu proti útoku, který již skončil a je zřejmé, že útočník nehodlá pokračovat nebo opakovat útok. Obráncova pomsta znamená vybočení z mezí nutné obrany se všemi důsledky z toho plynoucími. Pokud tedy útočník odchází, nebo utíká, tak už útok netrvá a my se bránit nesmíme. Ovšem odnášení kořisti útočníkem je považováno za trvající útok. Pokud tedy útočník odnáší nějaký náš majetek nebo ho poškozuje, je to považováno za trvající útok na tento majetek. V takovém případě se můžeme bránit, tedy bránit náš majetek. Jako příklad uvedu skutečnou událost, kdy v zastavárně byl prodavač napaden a útočník prchal s kořistí, nato prodavač zareagoval tak, že vyběhl se střelnou zbraní před obchod a prchajícího útočníka z cca 20m střelil do zad a usmrtil.Toto jednání bylo nakonec posouzeno jako nutná obrana a obránce byl zproštěn obžaloby.

Pojmem čin jinak trestný znamená, že jednání, které je v tomto případě považováno jako nutná obrana, by bylo v jiném případě považováno za trestný čin, např. ublížení na zdraví nebo zabití, ale díky okolnosti nebo okolnostem, které vylučují protiprávnost, se o trestný čin nejedná. Co se myslí těmi okolnostmi, je uvedeno výše.

Poslední poznámka k pojmu nutná obrana je, že se o nutné obrany nevyžaduje tzv. subsidiarita. Obránce není tedy povinen se útoku vyhnout jinak, např. útěkem nebo pouhým přivolání Policie.

S pojmem nutná obrana úzce souvisí pojem „Krajní nouze“. Nutná obrana je vlastně ve vztahu ke krajní nouzi privilegovaným, speciálním případem. Krajní nouze je upravena v ustanovení § 28 trestního zákoníku.

U krajní nouze jde o čin jinak trestný, kterým odvracíme nebezpečí, které přímo ohrožuje zájem chráněný trestním zákonem, tedy např. náš nebo kohokoli jiného život, zdraví nebo majetek. Krajní nouze nenastává, pokud bylo možné nebezpečí odvrátit jiným způsobem. Dále nejde o krajní nouzi, jestliže způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet. Na rozdíl od nutné obrany je zde vyžadována subsidiarita, tedy krajní nouze nastává tehdy, pokud neexistují jiné možnosti, jak odvrátit nebezpečí.

Klasickým příkladem je dítě v uzavřeném a zamčeném vozidle, v parném létě a nedá se jinak pomoci nežli rozbít okno vozidla, pak se jedná o škodu způsobenou v krajní nouzi, majitel nebyl na blízku, nedal se nijak kontaktovat a zachraňoval se lidský život. 

 

Nyní k pojmovým znakům krajní nouze.

Nebezpečí je stav hrozící poruchou, přičemž původ nebezpečí nerozhoduje. Pojem nebezpečí je širší než útok. Může se jednat o živelní síly (požár), útok zvířete nebo i jednání člověka (duševně chorý ve stavu nepříčetnosti).

Nebezpečí musí být přímo hrozící, tedy vývoj událostí bezprostředně spěje k poruše a nebo jsou splněny všechny podmínky ke vzniku poruchy (např. v bytě uniká plyn. a koncentrace dosáhla takového stupně, že kdykoli může dojít k výbuchu)

Jak bylo zmíněno, je vyžadována subsidiarita. Čin spáchaný v krajní nouzi se často dotýká i osob, které na vzniku nebezpečí nemají vinu. Např. je třeba strhnout střechu sousedního domu, aby se zabránilo šíření požáru. Nejde tedy o krajní nouzi, jestliže způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější, než ten, který hrozil. Nejedná se o krajní nouzi, pokud někdo zachrání svůj život tím, že obětuje (usmrtí) jiného. Jako případ krajní nouze může ale být posuzováno jednání, kdy obětováním jednoho života se zachrání životy více lidí, samozřejmě za předpokladu, že budou splněny další podmínky krajní nouze, tj. např. že nebude možné nebezpečí odvrátit jinak.

Nejde o nutnou obranu, pokud ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet, např. hasič při výkonu povolání, voják ve válce atd.


Pro srovnání nutné obrany a krajní nouze:
Loupežník přepadne se zbraní pošťačku. Pokud ta se brání a zmlátí ho, jedná v nutné obraně. Pokud se nebrání a raději mu dobrovolně vydá peníze, jedná v krajní nouzi.

 

Přesné citace zákonné úpravy nutné obrany a krajní nouze:

 

29 – Nutná obrana

„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku“

28 – Krajní nouze

„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo závažnější než ten, který hrozil“

 

Podmínky nutné obrany :

1/ K nutné obraně je oprávněn kdokoli, nejen přímo napadený /pomoc někomu/

2/ Jednání směřuje pouze k útočníkovi.Jeli útočníků více, může se jednat proti kterémukoli,a to bez ohledu na to, jestli je ozbrojen,či nikoliv.

3/ Útokem se myslí protiprávní jednání člověka /zvíře=krajní nouze/.Pokud zvíře slouží jako nástroj napadení, jedná se o nutnou obranu.

4/ Útok musí ohrožovat zájmy chráněné trestním zákonem

5/ Útok musí být skutečný /ne pouhá představa !!/

6/ Útok musí být protiprávní /pokud policista zatýká v souladu se zákonem, nejedná se o jeho útok a obrana proti němu není přípustná/

7/ Nikdo není povinen snášet útok na svůj zájem. Obrana je možná,i když je možnost útěku atd.

8/ Nutná obrana musí směřovat proti útoku, který hrozí nebo trvá. /verbální napadání není útok, pokud nedojde k jasnému signálu blížícího se napadení,sáhnutí po zbrani atd./

9/ Proti útoku již zakončenému není nutná obrana přípustná !!/soupeř odchází, leží na zemi a neútočí atd./

10/ Obrana musí být přiměřená povaze a nebezpečnosti útoku. Obranou může být způsobena i větší škoda než hrozila, nesmí jít však o hrubý nepoměr. Nutná obrana tedy nemůže překročit hranice potřebné k odvrácení útoku a to co jak do síly a druhu použitých prostředků, tak do času, ve kterém probíhá. Nesmí se jednat o pomstu. Přiměřenost obrany se posuzuje podle způsobu a intenzity útoku a podle všech okolností případu.

/např.když do mě někdo strká,tak ho nemůžu podříznout nebo zlámat všechny kosti v těle/

11/ Při obraně můžeme použít zbraň, nesmí však dojít k výše zmíněnému nepoměru.

12/ Škoda nutné obrany musí být pouze na straně útočníka /nesmím používat třetí osobu,jako štít v konfliktu/. Pokud způsobím škodu někomu jinému, než útočníkovi, bylo by možné za splnění dalších podmínek takové jednání posoudit jako krajní nouzi

 

O vybočení z nutné obrany /excesy/ jde v těchto případech

1/ Obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu /někdo nás chytne za rukáv a já mu přerazím obě ruce/

2/ Obrana nebyla současná s útokem /někdo na mě udělá bububu a já mu přerazím ruce nebo poté co jsem se ubránil a útočník leží na zemi s přeraženýma rukama já mu ještě zlámu vaz/

3/ Nesmí jít pouze o útok domnělý /někdo mě na disco poklepe na rameno,já se otočím a přerazím mu obě ruce, protože jsem si myslel,že na mě někdo útočí/

 

Krajní nouze

1/ K jednání je oprávněn kdokoli nejen ten, jehož zájmy jsou ohroženy /pomoc někomu/

2/ Jednání může směřovat proti zájmům kohokoli /užití cizí věci pro odvrácení nebezpečí/

3/ Nebezpečí musí být skutečné, nikoli domnělé

4/ Nebezpečí musí přímo bezprostředně hrozit zájmům chráněným zákonem

5/ Nebezpečí nelze za daných okolností odvrátit jinak,  s méně závažnými následky.

6/ Ten, komu hrozí nebezpečí není povinen jej snášet /ten jehož věci má být užito k odvrácení větší škody, je povinen snášet nebezpečí hrozící této věci – jeho zájmu/.Pracovníci některých profesí jsou povinni snášet nebezpečí /hasiči,policisté,lékaři/

Vybočení z krajní nouze:

1/ Způsobený následek byl stejně závažný nebo ještě vážnější než ten,který hrozil.

2/ Jednání nebylo provedeno v době, kdy nebezpečí bezprostředně hrozilo

3/ Nebezpečí bylo možné odvrátit jinak,  s méně závažnými následky

4/ Zasahující měl povinnost toto nebezpečí snášet